U dvou supermarketů přicházím k popelnicím ve kterých je vyhozena hromada dobrýho jídla. Chci si ho vzít a nasytit sebe i mé přátele. Ochranka mi v tom zabraňuje. Tváří se u toho pobouřeně, jako bych jim zrovna chtěl vybrakovat ledničku v jejich domácí kuchyni. Jednají agresivně a bezohledně. Ptám se proč se to děje. „Takové jsou pravidla. Nesmíš si to vzít.“

Sakra, oni to neříkají s lítostí v hlase. Užívají si, že mohou dodržení těhle pravidel vymáhat násilím nebo alespoň jeho hrozbou.

Ptám se, „Jak se vám večer usíná s vědomím, že dohlížíte na to, aby jídlo škončilo na skládce a ne u lidí, kteří mají hlad?“

„Spí se mi dobře, protože já aspoň pracuju“, odpovídá jeden z těch zmrdů.

Co na to říct? Zotročená bytost se chlubí svým zotročením. Používá své zotročení jako argument proti těm, co se zotročení vyhýbají. Chtěl bych ho politovat, ale v tomhle případě nemůžu. On to nedělá ze strachu z postihu. Dělá to z přesvědčení. S potěšením a pýchou. Litovat ho? Nasrat. Když mu někdo zláme pracky, budu tím, co se zaraduje z takového preventivního opatření. Se zlámanýma rukama jistě nikomu nevezme jídlo od pusy. Je to nechutně násilnické uvažování? Je mi to fuk. Odepřít hladovým jídlo a raději ho zakonzervovat na skládce, to je zatraceně nechutné násilí. A to mi fuk není.

Nebudu ukňouraná oběť, která tohle snáší bez reakce. Odehnali jste mě od koňťáků? Ok, tak teď mě máte u regálů v obchodech. Dejte mi facku, vrátím vám dvě. Házím si do tašky, co potřebuju a neplatím za to. Něco přímo konzumuju a něco rozdám. Něco taky vložím do podvratných aktivit. Co na to buržoazní morálka? Je to prej zločin a krádež. Co na to já? Je to přímá akce a třídní boj. Takhle obelstít kapitalisty není zločin. Beru si, co nám oni vzali. Nestarám se o soudy kazatelů buržoazní ideologie. Mám svůj úsudek a vím, kde je mé místo. Mimo zákon, ale na straně spravedlnosti.

„Dělám jen svou práci a dohlížím na daná pravidla.“ To je častá obhajoba těch, kteří odepírají lidem jídlo. Stejně tak těch, kteří posílali lidi do plynových komor a gulagů. Dokud lidé budou poslušně poslouchat absurdní pravidla, tenhle svět bude jak kupa sraček na kterou se vrší další a další hovna. Nechci být další poslušný pracant, který je tam přihazuje. A tak vyvlastňuju a bojuju. Sdílím své zkušenosti a spojuju se s v boji dalšími rozzuřenými proletáři.

ANONYM